Terapie tmou a pocity z ní ...
„V Kozlovicích jsem strávil pobytem ve tmě jarní týden 2024. Byl to již můj druhý pobyt ve tmě.
Při prvním pobytu ve tmě, který jsem strávil jinde, se u mě projevila nestandardní vlastnost. Při pobytu ve tmě upadám do hibernace. To se projevuje zastavením trávení, tzn., nejím ani nepiji. Klesne mi tělesná teplota, zastaví se nebo zcela zpomalí všechny tělesné pochody. Nezdají se mi žádné sny ani nemám žádné vjemy. Den trvá tak dvě hodiny.
Bylo mi řečeno, že jsem druhý ze 600, který to tak má. Pátral jsem co to způsobuje a zjistil jsem, že na mně mají vliv předchozí životy. Toto poznání společně s dalšími pochopeními mi dalo hodně na mé cestě.
Proto jsem do pobytu ve tmě v Kozlovicích šel již se záměrem se od tohoto odpojit a užít si pobyt ve tmě tak jako ostatní. Druhý den pobytu jsem již začal pozorovat rychle se zpomalující metabolismus. Dělal jsem vše proto, abych nešel opět do hibernace. Sprchoval jsem se teplá/studená, cvičil jsem atd. Přesto všechno jsem však stále upadal pomalu do hibernace. Čtvrtý den jsem tak použil připravenou strategii, kdy jsem naopak požádal, ať je mi vyjeven život, který na mně působí. To mělo za následek, že jsem byl během chvilky v hluboké hibernaci. Když to skončilo, tak jsem provedl odpojení od tohoto života.
Úspěch, povedlo se.
Během chvilky se mi dostavil hlad, tak jsem snědl jídlo co se mi tam hromadilo.
Poslední dva dny jsem měl úžasné sny (vhledy).
Poslední den jsem ve čtyři ráno vyrazil na hřeben okolních kopců. Úžasná krajina, nádherný zážitek.
Prosím berte tuto recenzi spíše jako informaci co je možné. Každý člověk je zcela individuální, má za sebou jiné životy a zkušenosti. Proto každý má jiné zážitky z pobytu ve tmě.
Obsluha úžasná. Bytosti na svém místě.
Vřele doporučuji.“
Jaromír (50 let)
„Na samém konci roku 2023 v den Slunovratu jsem nastoupila svůj první sedmidenní pobyt ve tmě v Kozlovicích.
K rozhodnutí mě vedlo více okolností. Především to byla cesta do Tibetu před několika lety, kde jsou retreaty a pobyty v ústraní zcela běžné a také jsem již znala více lidí, kteří ve tmě již i opakovaně pobývali.
Informací na internetu lze najít mnoho, a tak jde spíš o to, z jakých pohnutek, důvodů do ní člověk potřebuje jít a jak ji sám pojme.
Pro mě osobně to byl ke konci náročného roku pobyt jednak bilanční a také zklidňující s možností hlubší cesty do nitra.
Po vplutí do tmy nastává, separací smyslů zraku a částečně i sluchu, zesílení těch dalších a prohloubení pozornosti na svoji mysl a vše, co se děje ve vnitřním vesmíru člověka.
Po dvou neklidných dnech, ve kterých se mi nedařilo zklidnit mysl a uvědomovala jsem si silněji, v jakém šíleném se nacházím stresu, přišlo třetí den vysvobození v prožitcích hlubokého klidu.
Poté v napojení na sebe sama přicházelo již mnoho skvělých vjemů, nápadů, řešení a vůbec podnětů, které jsem si zapisovala do deníku. Také jsem denně kreslila alespoň dvě intuitivní kresby.
Přechod zpět do světla byl plynulejší, než jsem čekala. V Kozlovicích je zvykem vycházet ze tmy v pátek před úsvitem, a tak je po té dostatečný čas na přechod zpět do reality.
Za nejpřínosnější ze svého pobytu ve tmě považuji silné uvědomění a motivaci k žití života, jaký je. Dále to jsou poznámky z deníku, které jsou mi v bodech vodítkem v každodenním životě.
Ráda bych zmínila láskyplnou péči průvodkyň a jejich vynikající jídlo.
Tmu bych každému doporučila už jen jako tzv. psychohygienu, možnost zklidnění a zastavení se v bezpečném prostředí.“
Simona (53 let)
"Tma si mě sama zavolala za pomocí signálů, událostí a "náhodných" dějů. A já její volání vyslyšela a nastoupila na týdenní pobyt.
Ve chvíli, kdy se za mnou zavřely dveře a já si zhasla, mě tma zcela pohltila, a to nejen vizuálně, ale plně mě vtáhla do sebe. Na mé tělo okamžitě padla neuvěřitelná únava a já prakticky prospala 4 dny. Únava a pohlcení tmou bylo tak hluboké a silné, že jsem se byla schopná probrat pouze na jídlo, jinak jsem jen ležela a neměla sílu ani myslet.
Sledovala jsem, jak pokaždé, když vstoupila průvodkyně s jídlem, s ní přišla rovněž energie.
V té chvíli jsem si chtěla povídat a sdílet a měla jsem na to energii. Ale tato energie nebyla moje, vždy přišla s návštěvou a s tou také odešla a já šla zpět do útlumu.
Zajímavé rovněž bylo, že s příchodem návštěvy zmizelo mé energetické načtení místnosti a já začala zakopávat o věci.
Dokud byla v místnosti jen má energie, pohybovala jsem se s naprostou jistotou i bez vidění.
Celý pobyt byl pro mě zajímavý, ať již z hlediska reakce mého těla a mysli na tmu, tak z hlediska zajímavých rozhovorů s průvodkyněmi. Tma mě změnila - jsem klidnější, vyrovnanější, stabilnější, méně spěchám. Pro okolí jsou změny nepozorovatelné, ale já sama na sobě je vnímám. Nějak mě to vnitřně posunulo a já cítím, že mi tma přinesla přesně to, co mi přinést měla."
Pavlína
„Tma mi dala pocit bezpečí a času pro sebe. Taky přítomný pečující průvodce byl vždy v čase, kdy jsem potřeboval.
Získal jsem nový prostor a náhled sám na sebe. Pojmenoval jsem si své obavy a strachy, ale také touhy a vášně. Hodně jsem si zapisoval.
V druhé polovině pobytu jsem si již prostor zaplnil audioknihami a relaxacemi.
Po vyjiti ze tmy jsem cítil energii, kterou jsem zužitkoval v novém směru denní práce a získal další přátelé na cestě životem. Bez tmy bych se sám změny bál.
Tma mi dala naději sílu i správný čas na setkání s mým silným já.“
Patrik